Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat

Sloupské panství jako císařský konfiskát bylo v roce 1623 za sníženou cenu prodáno Zdeňku Lvu Libštejnskému z Kolovrat. Pocházel z panského stavu a Habsburky byl povýšen do stavu říšských hrabat. Stál v čele jedné z rekatolizačních komisí. Životní kariéra hraběte se dovršila ve třicátých letech 17.století. Císař ho jmenoval hejtmanem krajů litoměřického a boleslavského. V roce 1638 obdržel čestný titul podkomoří králové.

Dvakrát byl ženat. Jeho první manželka Alena Eliška Berková byla v roce 1632 přepadena loupežníky a zavražděna. Druhý sňatek uzavřel s Kateřinou z Vrtby. Nová paní si Sloup oblíbila a ráda pobývala v berkovském zámečku, který byl v roce 1630 nákladně opraven, ale nepochybně nevyvázl bez škod při operacích švédských vojsk počínaje rokem 1639. Právě tehdy sepsal nekonečnou válkou unavený Zdeněk Lev Libštejnský svoji závěť, v níž učinil hlavním dědicem svého majetku jediného syna z prvního manželství Václava Františka, člena jezuitského řádu. Manželku zabezpečil dvaceti tisíci kop grošů, vsí Polevskem a berkovským zámečkem pod hradem.

Po otcově smrti v roce 1640 využíval Václav František získaného dědictví na podporu církevních snah. Důchody ze sloupského panství plynuly na stavbu kostela sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně, na stavby jezuitských kolejí v Hlohově a v Březnici, nebo na pomoc premontstrátskému klášteru na Strahově. Usilovně se věnoval rekatolizačním snahám a málo dbal o správu svého majetku, který byl značně zadlužen.

Roku 1643 místodržící nařídili určeným komisařům, aby celý Libštejnský majetek odhadli a poté prodali. Prodej všech zadlužených držav však pokračoval dosti pomalu. Teprve roku 1652 se přikročilo k prodeji panství Sloupského. Bylo rozhodnuto prodat jej vdově po Zdeňku Lvovi Kateřině, rozené z Vrtby, nyní již podruhé provdané za Petra Kokořovce.